,,Ze začarovaného kruhu přejídání a zvracení mi pomohl až přítel."

18. října 2007 v 16:45 |  ......OtHeR.....
,,Začalo to úplně nevinně, ve druhém ročníku na střední škole na internátě. V dospívání jsem se svým tělem byla spokojená a neodpírala jsem si vůbec nic.
Přibývání na váze mi přišlo jako normální věc vývoje, chtěla jsem mít ženské tvary. V patnácti jsem při výšce 158 vážila 55 kg a bylo mi fajn. Ovšem až do doby, než mě okolí - dokonce i rodiče a babička - začalo upozorňovat, že jsem se zakulatila a měla bych nějaké to kilíčko shodit (přibrala jsem tehdy 4 kg, na 59 kg).

Najednou jsem se v zrcadle uviděla jinýma očima - uvěřila jsem jim. O prázdninách jsem se zdravým způsobem vrátila na svou původní váhu, ale na intru se zase rozjela moje závislost na ne zrovna dietním jídle. Začala jsem si skoro po každé večeři strkat prst do krku...

Čím víc jsem zvracela, tím dřív přicházel hlad a rozběhl se začarovaný kruh vlčího hladu, přecpávání, zvracení a tak pořád dokola. Nakonec jsem zvracela skoro každé jídlo několikrát denně. Všechny peníze od rodičů padly na jídlo. Došlo to tak daleko, že ve čtvrtek, než jsem měla jet domů, mi už nezbývalo ani na jednu tatranku, tak jsem v obchodech začala krást potraviny.

A holkám na pokoji jsem tajně okrajovala buchty v ledničce a užírala načaté sušenky. Paradoxem zůstává, že jsem si nikdy jídlo nevychutnala, ani při zvracení nezhubla. Ba naopak, přibrala jsem a měla stálou váhu kolem 59 - 60 kilogramů.

Po dvou letech na to přišli rodiče i přítel a já slíbila, že přestanu, aby mi dali pokoj. Jenže nešlo to. Nepomohla mi ani psycholožka a s rodiči jsem žila ve stálých rozepřích. Přelom nastal, když jsem se nastěhovala ke svému příteli. Tam moje zvracení moc skrývat nešlo. V umakartové koupelně bylo všechno slyšet. Zvracela jsem tedy například na půdě do igelitky, utírala se ubrousky a pak igelitky odnášela do kontejneru. Nebo ve sprše do odpadní výlevky. U přítele se mi ale výrazně zlepšila psychika. Připadala jsem si najednou důležitěji. Postupně se mi zvracení stalo odporným, přestala jsem se přecpávat i zvracet.

Dnes vážím 56 kg, díky tomu, že nezvracím a tím pádem si tělo neukládá zásoby. Někde jsem se dočetla, že dívka-bulimička zemřela na rakovinu jícnu. Fakt, že můžu umřít, mě vyděsil a pomohl mi přestat. Zásadní ale pro mě bylo prostředí bez stresu a pocit klidu, který jsem doma nenacházela. Rodičům to však nezazlívám, vím, že to se mnou mysleli dobře. Ale hlavně jsem zjistila, že nikdo a nic ti nepomůže, když sama nechceš."
Pavla, 20

(Renata Kučerová, Cosmogirl)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.